ZLOMENÁ
Stojím, už nemůžu dál.
Nemám v sobě svatý grál.
Už je toho najednou moc,
Svírá mě zima, studená noc.
Jako když stojím na rozcestí,
Smutná, malá, bez radostí.
Kterým směrem, proč a kam,
Sama sebe stále se ptám.
Složím hlavu do dlaní,
Už nechci slyšet tu tíseň.
Pořád mi v uších tiše zní
Má jediná teskná píseň
Na těch sto dveří do neznáma,
Zakryté bílým hedvábím,
Hledím jak troska, zlomená sláma...
Ne, už nemůžu, odcházím.
Snad tam nědkde v dáli, za černotou,
Vlaje někde můj prapor.
Snad tam pro mne hedvábí
Nebude znamenat zápor
V ruce nůž a v srdci prázdno.
Kapky krve na zemi.
Neslyšeli jste můj nářek
Teď se vznáším na nebi.
Hezké ;)