close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslání 1.

19. ledna 2007 v 9:14 | elliptical |  ff - Poslání
Tuhle ffku sem dávala na jeden blog...ale dám to i sem :) Třeba se bude líbit...
1.

Myslím, že si nikdo nedovede představit, co se stane když poruší Zákon. Každý si řekne ,,Jel na červenom'' nebo ,,Něco vykradl" . Prostě porušil zákon. Ale porušit Zákon.....
Já ho porušila. Ten všemocný, jediný a platný Zákon. Porušila jsem ho, protože jsem začala milovat. A to Andělé nesmějí.....Andělé s nemocným srdcem nemohou pomáhat. Ale co když mají poslání? Mají ho plnit dál ?
* * *
'' Zase jednou bloumám po barevném, podzimním parku. Mám narozeniny - dneska je mi 16. Ale.....opravdu mi tak je? Jsem sirotek. Našli mě jako asi dvouroční děcko s černýma havránkovýma vlasama a tmavě modrýma očima, který mám dodnes. Když mě ale našli, jak mohle vědět kdy jsem se narodila? Nalhávali mi zkreslené pohádky o mé matce. Prý jí znaly, viděli, nebo nikdy neexistovala. Vědí snad, kdo jsem? Či ne a něco na mě je děsí a tak se mi snaží lhaním přesvědčit? Nevím. Ale chtěla bych. Vědět kdo jsem. Zvláštní otázka...vlastně i já jsem trochu zvláštní.... když jsem byla malá, prý jsem nikdy nebrečela. I když mě našli. A mé city. Měla jsem snad někdy někoho ráda? Něco cítila? Ne. Ale proč? Proč mi nikdo nedá odpověď? Proč tu vůbec jsem? Nechci se zabít. Mám jen přání vědět proč tu jsem..A mám se to vůbec dozvědět......? "
***
Na lavičce v parku seděla asi 16-ti letá dívka. Zdála se být zamyšlená. Zase přemýšlela nad sebou. Kdo vlastně je. V jejích smutných tmavých očích se odrážely její vnitřní pocity. Přez to však ty oči byly chladné, bez citu a emocí. Nevědela kdo je. A právě dnes...se to měla dozvedět.
Dívka uslyšela z dálky šustění listí, jako když někdo jde. To jí probralo z úvah a chystala se k odchodu. Když vstala, prudce se jí zatočila hlava. Pomyslela si, že jen rychle vstala a že to hnedka zmízí. Ale nic se nestalo... chytla se za hlavu. Nemohla otevřít oči, cítila jsen obrovskou bolest. Najednou se do ní začala vlévat pestrá směsice pocitů. Cítila, jako by se propadala snad až do hlubin pekla a zároveň, jako by pomalu a s klidem vzlétala. Cítila, jako by byla hrozně nešťastná a zároveň šťastná jako nikdy v životě. Zkrz víčka se jí do očí dralo modré, jakoby stříbřité světlo. Ne, nepropadala se. Opravdu letěla. Nemohla nic dělat - jako by jí tajemná síla měla zcela ve své vůli. Pak jí hlavou projela ostrá bolest. Snad to byla minuta, nebo sekunda.... bolest začala ustupovat. Dívka měla stále pevně stažené rty boletí, ze kterých ale nevyšla ani hláska.Hlava se jí začala projasňovat a ona si začala uvědomovat,. že něco ví. Najednou, ačkoliv si vůbec neuvědomila odkud, věděla, kým je. Je Andělem. Proto letěla - měla křídla. Proto nikdy nebrečela - Anděl nemůže mít nemocné srdce. Anděl má jediné - poslání.
,, Hej....hej si v pořádku? " ozval se něčí mladý, neklidný hlas. Dívka si uvědomila, že jí zase poslouchají smysly, a teď že se válí vedle lavičky v listí. ,,J-jo, asi jo..." řekla a snažila se sesbírat ze země. Mladík jí ochotně pomohl . Nepatrně se opousmál. ,,Nevybrala sis zrovna nejlepší místo pro šlofíka " řekl. Než stihla dívka něco namítnout a podívat se vůbec, kdo to je, promluvil znovu. ,,Já jsem Bill. Jak se jmenuješ? " zeptal se vlídně. ,,Kim. Těší mě....no.." zakoktala se trochu a konečně se odhodlala se na něj podívat. Jeho oříškově hnědé oči se do ní vpily jako barva do kaňky vody. Zavřela oči. To je...to je přece on. On je jím posláním. Má ho chránit. Zhluboka se nadýchla, jako by postrádala dech a oči otevřela. ,,Opravdu si v pořádku? " zeptal se Bill ještě. ,,Jo, určitě. " odpověděla Kim a malinko si prohrábla černé dlouhé vlasy, protože v nich ještě měla lístí. ,,Fajn, tak to mi nic nebrání k tomu, abych tě pozval na horkou čokoládu..? " zeptal se Bill s tázavým pohledem. Kim se poprvé usmála. ,,Ne, nic " Bill nasadil kouzelný úsměv a ukázal na cestu z parku. Kim vykročila s ním po boku. Usmívala se. Něco na něm bylo tak,,zvláštní a jiné, že jí z toho zamrazilo v zádech. Měl oříškové oči. A...zvláštní, ale moc pěkné vlasy... Pak zatřepala hlavou, protože si uvědomila, co pocítila. Ne, to přece nesmí. ....
,,Takže ty hraješ v kapele?" zeptala se Kim zaujatě Billa. ,,Jo. Tokio Hotel. Hraje tam Tom, to je můj brácha, Georg a Gustav. " ,,Tom....počkej, nemá dloouhý dredy? Jedna holka ze školy o něm totiž pořád mlela... prej ,ty čokoládový oči, ten xichtík jako dětská prdelka...' " řekla. Bill se rozesmál. ,,Jo, to je on " vyloudil ze sebe. ,,Áha. tak to je teda asi docela fešnej, i když dredy moc nemusim. " začala se Kim smát taky. Pak se na ní Bill podíval. ,,Něco je na tobě hrozně zvláštního.. ty oči - to máš čočky nebo je máš tak hezký od přírodna? " ,,Ale ale, snad neflirtuješ .." pousměje se. ,,No, úplně můj styl to neni, před holkou většinou mluvim...teda spíš skoro nemluvim... No vlastně nemluvim vůbec, jenom koktám " Uchechtne se Bill. ,,Tak to jo. A co že měníš staré zvyky? " ,,Nevím, prostě..ty..jak sem tě uviděl....no- o radši nic.." maličko zrudne.Kim se začne smát.Bill si schová hlavu do dlaní a zhluboka vydechne. ,,Že jsem něco řikala...ale musím uznat že si fajn." zašeptá nakonec Kim směrem k Billovi. Sundá ruce z obličeje,, Jsem rád že to říkáš. " Bože, pomyslí si Kim, ten je tak....tak....ale co to dělám! To nevydržím.Musím pryč.. ,,Bille, promiň ale budu muset jít, ju? " zvedá se Kim pomalu od stolu. Bill na ní pohlédne se smutkem a zároveň s nadějí v očích. ,,Uvidím tě ještě? " ,,Stoprocentně.." odpoví Kim tajemně. ,,Tak ahoj!" řekne mezi dveřma kavárny. ,,Ahoj!" odpoví Bill. Kim odešla . Bill zůstal sedě na místě ještě dalších 15 minut. Něco ho na té černovlásce neobyčejně přitahovalo. Snad ty její oči....nebo její krásný smích...
Kim zatím, hned jak se ztratila z dohledu kavárny, začala jít pořád rychleji, a k sirotčinci doběhla slušnou rychlostí. Nepozorovaně se přez budovu sirotčince doplížila do svého pokoje. Minibatoh, co měla celou tu dobu na zádech, hodila na psací stůl a plácla sebou na postel. Přerývavě dýchala. Pak se převrátila na bříchi a ruce si schovala do dlaní. Co teda vlastně je? Anděl. Ale..zaleží někomu na ní? Snad kromě Billa.. Vždyť dneska měla narozeniny. A nikdo nic, snad jen, že si k snídani mohla dát místo chleba s máslem müsli. Ale...na tohle by přece neměla myslet... Někdo zaklepal na její dveře.Kim si povzdychla a šla je otevřít. když je otevřela, v obličeji se jí rozsvítil malý plamínek - úsměv. ,,Ahoj, Sandy " Řekla Kim 7-mi leté holčičce. ,,Ahoj Kim! Můžu dál, prosím? " ,,Jasně " odpověděla Kim zvesela a zavřela za Sandy dveře, sedla si na postel a posadila si Sandy na klín. ,,Kim, že neuhádneš , co máš? " ,,No to asi neuhádnu " ,,Narozeniny! Já jsem na ně nezapoměla! " Prohlásila Sandy pyšně. ,,Tohle je pro tebe. " Dopověděla a podala mi papír. Ne prázdný. Byl na něm nakreslený obrázek. Poznala jsem pastelky, co jsem jí dala, když jí přivezli k nám do sirotčince jako 5-ti leté vystrašené děvčátko. Od té doby tu byla má nejlepší kamarádka.
Prohlédla jsem si obrázek. Bylo na něm něco hrozně zvláštního. Pak jsem si uvědomila co. ,,To jsem...já? " zeptala jsem se překvapeně. ,,Jo. To si ty. Tak, jak tě vidím já. " usmála se na mě Sandy.Podívala jsem se znovu na obrázek. ........
Elliptical
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama