Nevím proč, ale najednou na mě padla nějaká poetisticko-filosofická nálada a zase ze mě vypadlo pár veršů..... který mě napadly po tom, co jsem si uvědomila, na kolika blogách píše někdo, jak to má těžký, že ho všechno štve...no prostě mysl černá jako noc.....snad každý druhý blog je ve stylu "I'm-not-ok-hlavně-ať-je-všechno-tmavý-furt-mi-někdo-něco-dělá-připadám-si-bezvýznamná" atd... nevim, já když mám depku, tak...tak to ani neni depka, jen sem rozzuřená a ta nálada nepřežije ani do druhého dne. Ale potom,i když neznám lidi, co ty blogy dělaj, je mi jich líto.... i když někde to lidi třeba píšou z unuděnosti, jak jsou na tom špatně, a přitom vlastě nemaj důvod......Teď to vypadá že těm lidem nevěřim, že jsou na tom mizerně....
Ups... hele já řikala že mám nějakou kecací náladu ^^ ;.... stejně je divný, že když takle přemýšlim, a můžu přemýšlet nad čímkoliv, třeba začnu i brečet..... sem divná......
Na básničku dejte ->celý článek<-
(teď mě napadá, proč ty mý kecy vlastně čtete...)
...
Nikdo se mě neptal, zda se chci narodit,
Tak mi neříkejte, jak mám žít.
Když, tak mám svoje právo
Plakat, smát se, sama sebou být.
Mám své sny, své naděje
Můžu mít z života radost
I když musím pocítit
Občas tu černou, hořkou starost
Jsem bílou holubičkou
Na bezmračném nebi
Ale občas také
Padám tvrdě k zemi
Ale to mi nebrání
Vzdorně zase vstát
Vrátit se k životu,
Zase slastně se smát.
Proč ty řeči, co mám dělat,
Jak se chovat, kým být
Vždyť to já, já - ne jen ty
Má to právo žít.
Nebo snad mám opravdu
Zastavit ten vlak?
Nebo jen tak vyskočit,
A nepocítit strach?
Strach z nových věcí, starostí?
A odloučit se
I od malých radostí?
Ne, díky, já mám důvod tu být.
Ať je to vůně květin, nebo od někoho dík.
Za to, že tu jsem.
Věnuje mi někdo milá slova.
A i když občas žiji svým snem
Zpět k životu se ráda vracím znova...
( I když si myslím, že jsem sama, svírá mě smutek,
Pocítím náhle od přítele hřejivý něžný dotek.....)
...elliptical...
Teda Báro!!! To je fakt dost dobrý!!!