close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh - 3. díl

26. března 2007 v 20:48 | elliptical
3. Kapitolka ^^;;

STRACH
Kim se zastavila a naposledy ohlédla přez rameno. Z okna, které bývalo její, vycházela barevná světélka, jako hodně silná televize. Po chvíli zhasla. Kim povzdechla. Podívala se do země a pak znovu stáhla své oči do výšin. ,,Sbohem, Sandy.." zašeptala do měsíční záře. Ačkoliv si to ani neuvědomila, byl úplněk. Tajemný, krásný, a zároveň děsivý. Kim se obrátila zpátky a vykročila dál k měsíci... dál do nového života.
První, co Kim napadlo bylo to, co bude dnešní noc dělat. Její věci nesla v sobě - nějak se jí povedlo je zneviditelnit a uzavřít v sobě. Ale kde se uhnízdí... to jí nějak zapoměli zdělit. Necítila se unavená, vlastně se fyzicky cítila celý den stejně. Nepotřebuje snad spánek? Proč toho vlastně tolik neví, kéž by už bylo ráno.....
Ssssssssssssviissst . Kim se zarazila. Najednou kolem ní začaly létat věci zběsilou rychlostí. Nebo ne létat, prostě citíla něco neobyčejně rychlého. Měsíční úplněk byl nahoře na nebi a vzápětí se dotýkal vrchloku sromu přesně tam, kde pře chvílí zapadlo slunce. Obloha se otáčela po směru ručiček a pozvolna bledla. A najednou Kim oslepily paprsky nefalšovaného ranního slunce.Pohyb se zastavil. Bylo ráno.
Kim nechápala. Zatřásla hlavou, jako by chtěla vyklepat z hlavy skřítka. Bože, tohle je fakt jak scifi, pomyslela si. Věděla, že to způsobila ona. Ale jestli si toho všiml ještě někdo jiný a hlavně, JAK to udělala.... . Kim vytěsnila z hlavy myšlenky typu ,,to je přeci hovadina'' a vykročila k parku, k zlatavému parku plných stromů, jejichž podzimní barvičky se rozzářili jako nejšťastnější vzpomínka, když je slunce hladilo svými měkkými podzimnímy paprsky.
Kim seděla na lavičce. Byly 3 odpoledne. Celý den jí uběhl neuvěřitelně rychle, i když ona s tím teď už nic společného neměla. Celý den jen čeká na něj. Na Sama. Ví, že příjde. Protože on ví, že je tady. Posmutěla nad tím , že mu nemůže říct, kdo doopravdy je a bude muset lhát. Nesnášela to. Ale nemohla nic dělat. Kim nevědomky vstala. Rozešla se cestou a nechala se okouzlovat nádherným listy provoněným vzduchem. ,,Ahoj Same" Řekla. A obrátila se k jednomu ze stromů. Strom vydal povzdech. Ne, moment, stromy nevzdychají! Jasně, Sam je přeci za ním. ,,Jak si mě našla? " Zakřenil se a vylezl. ,,Jak si najdou andělé toho, koho mají chránit?'' odpoví Kim s úsměvem. Jen se zasmál. ,,Jdeš se projít? " ,,Ráda" odpověděla Kim.
*********
Čas šel dál. Kim stála vždycky po Samově boku. A plynuly léta. Kim už znala všechny jeho blízké. Thomase a ostatní , jejich rodiče , kamarády... Ale něco bylo špatně. Kim to věděla ale také jí bylo jasné, že s tím nic neudělá. Nechtěla si to přiznat. A nemohla to vyslovit. Ale to teď bylo vedlejší. Kim také byla často neklidná. Její den se blíží. Neví kdy, ale nebezpečí je blízko a její poslaní bude muset naplnit. Má chránit - a to je rozhodnutá udělat. Už je to 9 let, co se setkala s Samem. A jak dlouho s ním ještě bude........dozví se to vůbec...?
*********
* U Sama doma*
,,Kim, já...." začal Sam a zčervenal.Thomas se zachcechtal ,Jeff a David, kteří byli na návštěvě, napjatě poslouchali. Kim se zakřenila taky. Sam se k Tomovi otočil a nenávistně ho sjel pohledem. ,,Sakra musíte tu bejt? " ,,Ne, vůbec..." odpověděl Thomas s začal si hvízdat.Sam si povzdechl a otočil se opět ke Kim. ,,Kim...totiž, nikdy sem to neřekl ale....."Odmlčel se a podíval se do jejího obličeje. Moc se za těch 9 let nezměnila. Tmavé modré křišťálové oči, havraní vlasy. Snad jen ženštější postava, která kráse jen přidala. ,,Já..tě...Kim....Jj..................asibychsitěchtělvzít" Tom se začal chcechtat na plný kolo.David se plácl do čela a Jeff střídavě koukal na Kim a na Sama. ,,Ehm, ještě jednou, prosím?" zeptala se Kim mírně na rozpacích. ,,Já ...bych si tě chtěl vzít.. Miluju tě. A myslím že nikdy nic podobného nepocítím." řekl Sam a podíval se Kim přímo do očí. Kim se skoro zastavilo srdce.,,S-Same... já.." vykoktala Kim a stočila se do země. Ví co cítí Sam a co cítí ona. Nemůže to ale říct jinak by byla zemřela. NA ní samé jí nijak nezáleželo ale jemu se nic stát nesní jenom kvůli ní. Ale ona ho taky......taky ho .... miluje.....
To slovo se jí rozezvučelo v celé hlavě. Podlomila se jí kolena. Sam k ní přiskočil a chytil ji. Kim ho obejmula. Slyšela hvízdnout Toma a cvaknutí dveří. ,, Bille.. já nevím..." Chci,nesmím, nemůžu , chtělo se jí říct. ,,Kim, jsme dospělí. Já už nejsem sedmnáctiletej kluk, kterej žije jen a jen pro muzkiu . S tebou sem poznal něco...něco úplně jinýho a drží se mě to už 9 let. " Vypravil ze sebe plynule stišeným hlasem Sam. ,,Ty si jiná. " Jiná? Ano, ale ne tak jak si myslíš.... Pohládla mu do obličeje. Taky se změnil. Jemnější hlas, maličko jiný účes, ale stála neobyčejně hodný kluk. Kluk....Muž....jak rozdílná slova....nevypočitatelná jako láska,...,,Dáš...dáš mi čas? " Zeptala se Kim. ,,Pokud mám alespoň malou naději..." usmál se na ni Kim kývla. Sam ji políbil na čelo. Kim se vždycky v těhle chvílích hlídala a on už jí znal. Proto se o víc nesnažil. ,,Kim, moc se ti omlouvám , ale musím ještě s Thomasem a ostatním a do studia. Vlastně proto přišli, nevěděli, že si tu." Kim se neznatelně usmála. Sam se na ní ještě jednou usmál a odešel.
Všichni odešli. Kim se chtělo křičet. Vykrřičet tu příšernou bolest, která ji spalovala. Andělé nic necítí tak proč ona jo? Co je na ní tak zláštního? Jako dítě nebyla normální.... to se teď ještě musí lišit i od ostatních Andělů? Vyběhl ven. Běžela celou cestu až do parku. Po tváři jí stékala stříbrná slza. Zdálo se jí, že běží snad hodinu. Doběhla do parku ale nebyla s to se zastavit. Nakonec zastavila. U jednoho stromu. Poznala ho. Před 9-ti lety byla za ním Sam a pozoroval ji. Vytryskla jí další slza. ,Vždyť přece nemůžu brečet..' myslela si Kim a prudce oddychovala. Jedna slza jí skápla na zem. Najednou ve letu zčernala. Když dopadla do trávy, země v okruhu 30-ti centimetrů zčernala, tráva zmizela, byl tu pruh mrtvé země. Kim se zhluboka nadechla. Po tváři jí tekla další slzička. Pomaličku se šinula níž a níž. Kim se nehýbala. Jen nabrala slzičku na prst a nechala jí skápnout na zčernalé místo. Kapička tentokrát nezčernala. A pak...ke Kimině obrovskému údivu se černé místo zalesko , hlína zvlhla a začala z ní rašit mladá travička. Najednou nebylo k poznání, že tu byl kruh mrtvé půdy. Kim si jen všimla, že jedno stéblo zčernalé trávy zarputile zůstalo zhruba obrostřed kruhu jako pomník. Kim se zamračila přemýšlením. Zavřela oči. Když je znovu otevřela, sálal z ních stříbrný lesk. Řekne mu pravdu. Hned , jak se vrátí ze studia. Šla by za ním ale jenat tam byli všichni v skupinové sestavě a navíc určitě jeli do studia asi 30km odsud protože to tady jim vyhořelo. Kim opěk zhluboka nadechla a rozešla se směrem k Samovu domu. Při výdechu se ale zastavila Nemohla se hýbat. Ani dýchat. Zorničky se jí stáhly a ústa se jí pootevřela strachem. Kdyby u ní někdo stál, viděl by v jejích očích to samé, to děsivé, co právě viděla ona.........
koneeec 3. části ^^
já fakt nechápu, proč to čtete.....
hi.........
...ellitpical...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Toshi Toshi | 26. března 2007 v 22:01 | Reagovat

Já taky ne. Další díl asi, už nezvládnu............., dělám si srandu :))). Krááásnýýýý a zajííímavííí. Jsem zvědavej co viděla....chi..

2 lusiasek lusiasek | Web | 31. března 2007 v 14:26 | Reagovat

hoy, máš u mě řetězovku tak si jí jestli chceš udělej...:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama