No.... tak sem napsala další příběh... nebo příběh, spíš takovej nesmysl x) Speciálně pro jednu stránku, ale tak když mám svůj web tak to dám i sem..
Lidi mi na ní psali celkem pěkný komentáře, jenomže, ta stránka, na který to je, je milacci4tokiacci.blog.cz , což je blog s fanfikcema o Tokio Hotel. A sem na tuhle stránku, kde většina kluky nemusí, mi příde dost blbý to dávat..
Ale tak se kdyžtak na tenhle článek vyprdněte...
*schovává se pod koberec*
*sakra, dyť mi nemáme koberce...*
*x_x*
Denně a denně sem nucená koukat se na jeho obličej. Na jeho oči, vlasy, tvář. Denně vidím jeho krásné pohledy a jeho příjemný úsměv. A proč sem nucená? V mém pokoji je zkrátka nepřehlédnutelný. Není možné do mého království vstoupit, aniž by jste si na dveřích všimli nápisu: ,warning, tokio hotel inside '' a jeho obrázku, nebo spíš karikaturky, co sem pracně nakreslila barvami na sklo, a není možné nevidět desítky plakátů na stěnách, u postele, nad stolem, na skříních. Neuniknete mu. Když jste u mě, jste zkrátka v pokoji fanynky, který si každý den neustále namlouvá, že to, co k němu cítí, přeci nemůže být láska.
Tohle všechno začalo - jak jinak - u mé kamarádky jednou ve škole. I když to zní hloupě, hrozně času trávila na záchodcích před zrcadlem. Jednou sem se neudržela a s úsměvem zeptala sem se. ,, To jdeš dneska na svatbu nebo co, že se tak parádíš? " Ona se rozesmála a pak mi odpověděla. ,,Jasně, že se dneska vdávám! Podivej ." Řekla a vytáhla si klíčenku. Bylo na ní pověšené malé kolečku, sotva větší, než pětikoruna, s ještě menším obrázkem uprostřed. Pak se trochu zamračila a zeptala se. ,, Hele, myslíš, že je to kluk, nebo holka?" Bylo mi jasné, že to bude kluk, ale v tu chvíli sem z nějakého důvodu odpověděla ,, no..asi holka, ne?" Dostalo se mi odpovědi. ,, Hm, tak to je kluk no…. Kluk z Tokio Hotel. Znáš?"
V životě sem o nich neslyšela. Ona mi tam začala pomalu odříkávat její životopis, členy, jejich celá jména, a nejlepší písničky. Bylo to v době, když už měli vydané album Schrei. Pár dní nato mě vzala k sobě a začala mi pouštět songy právě z tohohle CD. Moc sem tenkrát neposlouchala, ale přikyvovala sem, jako že to je dobrý. Pak jsme tam začaly kecat o škole a milionu dalších věcí. Zjistila sem, že ty písničky jsou docela dobře poslouchatelné, jenže já si vždycky musím pustit muziku v klidu doma, abych se do ní pořádně zaposlouchala. Poprosila sem jí, jestli by mi teda to cédéčko nepřepálila. Za pár dní přišla s tím, že pro mě má dárek a dala mi ho.
Líbili se mi. Dokonce tak, že sem nad muzikou začala víc bádat a víc se o ní zajímat. Do tý doby jsem neměla žádnou oblíbenou kapelu, neznala sem snad nic, co hrají v rádiích a podobně, existovala pro mě jen klasika, které sem se od 4 let věnovala. Na internetu sem začala vyhledávat informace a jednou sem narazila na nový klip - Rette mich, a tak sem si ho pustila. Vypadal tam úplně jinak, než jak si ho pamatuji z plakátů u kámošky, nebo z malého obrázku. Vypadal starší, dospělejší a hlas se mu změnil z mladých výšek do čistých hlubších tónů. Tu písničku jsem si zamilovala. Pouštěla sem ji každému, kdo byl ochoten poslouchat a pomalu ale jistě sem se stávala fanynkou, jakých byly už tehdy mraky.
Po pár měsících se mi vytvořil úplně nový svět, hudební svět, a to ne jen s nimi. Čím dál častěji sem poslouchala písničky v rádiích, koukala občas i na hudební pořady, sháněla mptrojky a s kamarádkami jsme si dávali různé písničky a zkoušeli jsme uhodnout jejich názvy. Ne, nejsem teď přeborník na moderní hudbu, ale víc se o ní zajímám, hledám starší i nové skupiny, různé styly, i když nejvíc jsem asi přirostla k rocku. Hudba byla mojí útěchou, odpočinkem a vším, čím jen mohla být. Nebyla jsem jí zaslepená, ale vždycky jsem si pro ni našla čas. A měla sem poprvé také ,,své miláčky'' - Tokio Hotel.
Čím déle je znám, tím víc je snad mám ráda. Písničky, ty čtyři, jeho. Čím dál víc mě mrzí to, že mají i hodně odpůrců, včetně i tak trochu českých médií. Holt německo je v české paměti vryto až příliš nelichotivě. Narážky na jejich orientaci, na hudbu pro děti, na hermafroditní zjev, to všechno mě mrzelo, i když…. tím víc jsem na názory ostatních kašlala. Mě se líbili a že je někdo nemá rád, je čistě jeho problém. Vybuchla sem jen párkrát, a to dokonce i na fanoušky. Ti u nich hledali staré časy, starou image a staré chování. Nedržení slibů a kašlaní na česko. Nevím, jestli tak málo lidí chápe život star. Star, kteří se kvůli fanouškům občas schovávají, které taky kdekoliv, kdykoliv nebaví rozdávat podpisy a dávat autogramy a další věci, bez kterých to bohužel třeba zrovna nejde. Ha, novináři, tak aspoň nahodím ten umělej úsměv, ať bulvár nenapíše, že ,,Tokio Hotel - mračí se na novináře'' .
Tohle je ale jiná kapitola muziky, a já už jí neřeším, nebo se o to alespoň snažím. Vždyť přece o nic nejde….
Nevím, jak je to dlouho, co je znám, co ho znám. Zas tak málo to ale není. A mě teď už mrzí jen jedna jediná věc. Že sem jedna z milionu, jedna z nich, fanynek, kteří nikdy neuvidí své miláčky přes davy dalších. Vím, co to je být na jejich konzertě. Na něm jsem měla plno práce s další kamarádkou, která je (jako jedna z mála z mého okolí) nepřestala poslouchat a sama jsem si to, že jsem tam byla, že sem ho viděla, uvědomila až doma. Až doma sem si uvědomila, že se koukal naším směrem, zrovna když sem já tajtrdlíkovala někde jinde a fotila. Že tam všichni 4 opravdu byli…. Že tam byl on..
Ne. Už si nic namlouvat nebudu. Nebudu si říkat, že to, co k němu cítím, není láska. Dá se říct, že miluju jeho oči, úsměv, to jak vypadá, zkrátka všechno i když určitě není dokonalý. Sama nevím, co to je. Někdy je to silnější, někdy se to uklidní, a na pár chvilek je mi mizerně, že sem fanynka. I když, hned mě to přejde. Budou další konzerty, jejich další cd, uslyším zas a znova jeho hlas. Nemám, nač si stěžovat. Třeba se na mě jednou usměje štěstí a uvidím ho zblízka. A když ne? …. To je holt úděl fanoušků J Podporovat, i když něco není dokonalé…
A tohle všechno? Je jen možná trochu poetický výpis jedné obyčejné puberťačky, která ráda píše a má ráda Tokio Hotel - a hlavně, i když by to bez těch ostatních nešlo - Billa Kaulitze..
…elliptical…
hoyky, i já jsem zpět.. máš supr design!!:o)