...
Já někdy ty rodiče fakt nepochopim. Jeden začne zničehonic na druhýho štěkat, že musí tohle tohle tohle tohle , a druhýmu řekne ať udělá tohle (všimněte si poměru slov ,,tohle'') . Pak se maximálně nase*e , protože ten druhej je maličko laxní a chvíli mu trvá než sleze z gauče. Nečež ze sebe ten první začne dělat chudáčka, jak je na tom špatně, že příde návštěva a je tu nehoráznej bordel a že to všechno musí udělat sám. (Ten ruhej se tomu jen pochcechtává) . A já se můžu kolikrát nabízet že něco udělám - stejně mě s prominutim pošlě doprdele aby si mohl dál stěžovat že to musí udělat sám! Za chvíli začne řvát zničehonic i ten druhej. Když se nakonec toho jednoho zeptám, proč se hádaj, tak mi pomalu neodpoví, že se do toho nemám montovat. Ne, prostě si nepřipustí že to byla uplná pitomost. Co jim do toho má kecat jejich dítě, že jo? A pak se ten co to začal nase*e znova proto, že se podle něj bezdůvodně naprdnul ten druhej. A na mě se akorát tak nadává, když jim chci něco v klidu říct. Jo, dyť v pohodě, mě to přece vůbec nevadí! Klidně, vybíjejte si na mě vztek! Mě to přece nemá právo vadit! Jako ať si na sebe řvou, ale když s tim nemám nic společnýho, proč ten jeden musí řvát a nadávat uplně na všechno včetně mě? Uf............
Ne, nejsem nasraná jak oni. Jen mi to příjde nespravedlivý. Kdybych řekla jen vůči mě tak to bude znít sobecky, ale tohle je i vůči tomu druhýmu rodičovi....
Hm...prdim na to..
...elliptical...
Koukám u vás nálada nic moc, co? To je mi líto, no ale zachvilku to určitě přejde a bude zase fajn :)) Víš co, zalez pust muzku a pust to z hlavy:)) Však oni se brzy udobří:))