
Život po životě
31. července 2007 v 14:11 | elliptical ® | záhadyZajímavej článek....
Jednou z největších záhad života je, co se s námi stane po smrti. Mnoho lidí, kteří však zažili situace blízké smrti, však tvrdí, že znají odpověď.

V prosinci 1943 vojín americké armády George Ritchie zápasil s akutním zápalem plic ve vojenské nemocnici v Abilene v Texasu. Jedné noci se probudil, cítil se náhle lépe a vyskočil z postele a hledal své šaty. Nemohl je najít podíval se zpátky na postel a byl udiven, když viděl na posteli ležet mladého muže. vyběhl z místnosti a oslovil seržanta na chodbě, ale ten jej jednoduše ignoroval.
Ritchie se brzy ocitl venku z nemocnice a pohyboval se rychle, jako by létal vzduchem. Přišel na roh ulice u velké řeky. Věděl, že je podle všeho neviditelný, protože kolemjdoucí mu nevěnovali žádnou pozornost. Ritchie se vydal zpět k nemocnici a pohyboval se ještě rychleji než předtím. Běžel od jednoho nemocničního pokoje k druhému, hledal svoji postel a spícího muže s prstenem studentské organizace na prostředníčku levé ruky. Nakonec Ritchie svoji postel našel, ale ke své hrůze viděl, že tělo bylo přikryté prostěradlem. Okamžitě se mu zdálo, že pokoj je naplněn jasným světlem, a před jeho zrakem proběhl celý jeho život, každá událost, myšlenka a konverzace. Náhle se ocitl zpátky ve svém těle, sotva znatelně pohnul k údivu lékaře, který právě podepsal jeho úmrtní list. Ritchie byl mrtev celých devět minut.
O mnoho let později Ritchie, který se stal psyciatrem, pověděl o svém blízkém setkání se smrtí jinému lékaři, doktoru Raymondu Moodymu. Tento příběh, spolu s dalšími líčeními zážitků blízkých smrti zahrnul Moody do své knihy Life After Life(Život po životě,1975). Kniha vyvolala tak veliký zájem, že v roce 1982 byl v USA poroveden Gallupovým ústavem výzkum, jehož výsledkem bylo, že osm milionů dospělých Američanů mělo podobné či související zážitky.
zdroj: Svět poznání: Planeta Země
Komentáře
Možná bych se to snad ani radši dovědět nechtěla:-)
zakletá: snad by si nechtěla žít na věky:)), myslím si, že i samotnej život by člověka po několika tisících let omrzel, ale žít o nějakej rok dýl by nebylo špatný, lidský život je opravdu moc krátký:))
já sem hrozně zvědavá, co se stane po smrti (teda ne že bych se těšila na umírání, to ne) ale... já nevim, tohle mě prostě šíleně zajmá :) a sem si jistá že něco určitě bude :)) Ale... ráda si na to teda ještě počkám x)
nevim ....mě připadá,že to strašně utiká...ale je to prověřený,čím je člověk starší, tím mu život utiká rychleji...dříve jsem to uměla částečně matematicky odůvodnit,ale ted už si to nepamatutju,každopádně užívat si:-)
Jo, jo taky mě zajímá co bude po smrti, no každopádně se to všichni jednou dovíme:)))